Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To, že bude nová deska AMENRA jiná než předchozí, bylo jasné už ve chvíli, kdy jsem poprvé slyšel její jméno. Tradice by velela, že jejich sedmá deska bude „Mass VII“. Někdy je ale odstranění tradic nezbytné pro to, aby došlo v nějakému progresu. U AMENRA rozhodně nezůstalo je u formálního přenálepkování názvu alba. Změny jsou mnohem hlubší. Do posunu kapely promlouvá hned několik faktorů. Některé více a některé méně. Nový baskytarista Tim De Gieter z DOODSESADER krom jinak nazvučené basy se nijak výrazně neprojevuje. Zpěvačka Caro Tanghe z OATHBREAKER do nových skladeb hrábla mnohem znatelnějším způsobem. Stejně tak fakt, že na aktuálním albu Belgičané opustili anglický jazyk. Nejzásadnější proměna se ale udála někde jinde.
AMENRA pro mě byla vždy symbolem určité strojovosti. Signifikantním znakem kapely byla mechanická repetice, která si pohrávala s dynamikou. Ten ocelový chlad opakujících se riffů, který vám dláždí cestu k transcendentnímu hudebnímu zážitku, tu téměř chybí. Desce to ale vůbec nevadí. „De Doorn“ neslevuje na intenzitě, jen k ní používá jiné nástroje. Žánrově je tu mnohem více doom metalu, riffy jsou mnohem línější, než tomu bylo kdykoliv v minulosti. Hodně atmosféry tvoří ambientní mlhy, mluvené slovo a ženský vokál. Některé pasáže připomínají spíše druhou kapelu Colina Eeckhouta nazvanou KINGDOM.
Právě Colinův hlas ale zůstává neměnný. Je to stále to samé bolestné vytí jako dříve. Kdyby vám pustili stovku řvaných vokálů, ten jeho poznáte. Charakter jeho hlasu je stejně specifický jako jeho texty. Jméno alba v překladu znamená „trn“. Když si pustíte klip ke skladbě „De Evenmens“, budou vám jasnější i myšlenky alba. Dostáváme se do světa trnů, které mají ochranou funkci. Stoupající lidské torzo posouvá ochranou složku rostlin, kterou vymyslela sama příroda, do jiné roviny. I lidi mají trny. Chrání si jimi svá zranitelná místa. Když k nim chcete blíž, vystavujete se nebezpečí. Na celý koncept lze nahlížet z různých stran a video je velmi výmluvně ukazuje. Proč to zmiňuji? I když jsou texty v holandštině, vyplatí se tu jít po významu.
„De Doorn“ je největším posunem od počátku kapely a náznaky jsou znát již na minulé desce. Tam je ale kapela zdaleka nedokázala zužitkovat tak jako dnes. Některé věci prostě musí dozrát. Nová deska se částečně vzdává pilířů, na kterých hudba kortrijkské bestie stála. Nezříká se ale katazního prožitku, který z nich budete cítit. Ten je tu stále velmi citelný. A ačkoliv to není ta AMENRA, na kterou jsme si všichni za šest minulých desek navykli, já tu změnu vítám, protože je pro vývoj kapely potřebná.
„De Doorn“ je největším posunem od počátku kapely. A ačkoliv to není ta AMENRA, na kterou jsme si všichni za šest minulých desek navykli, já tu změnu vítám, protože byla pro vývoj kapely potřebná.
28 / 04 / 2025 / PRAHA / PALÁC AKROPOLIS
AMENRA, belgičtí postmetaloví průkopníci, v jejichž hudbě se mísí syrová intenzita s akustickou hloubkou, dovezou své umění transformované do živého vystoupení, které vás nejen ponoří do tíhy a krásy jejich vypravěčského umění, ale také vás zavedou na rituální cestu, na níž se snoubí zvuk a emoce.
Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/811Dále pak na ticketmaster a goout: https://goout.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.